sobota 25. ledna 2014

R. Glazar - Treblinka, slovo jak z dětské říkanky


Teď si říkám, že jsem štítek "nové radosti" nezvolil zrovna šťastně... Treblinka je sice nová knížka, ale jestli je na autobiografii vězně z vyhlazovacího tábora něco veselého, to netuším...

Knížka působí hned na první pohled dojmem, že o nějakou komedii nepůjde. Přebal je stylizovaný do vězeňských pruhů s názvem napsaným na bílém podkladu, asociující mi jmenovku, desky knížky jsou ze "surového", šedého papíru, bez jakéhokoliv potisku, pouze na hřbetu se krčí název černým písmem. Knížka má 424 stránek, obsahuje krom samotného příběhu R. Glazara též jeho fotografie, plán tábora, fotokopie několika dokumentů a ediční poznámky. Vydalo ji nakladatelství GplusG v roce 2012. Knihu jsem sehnal, tuším, v Dobrovském, cena byla okolo 350,-.

V knize je vyprávěn příběh autora, pražského žida, který v roce 1939 vystudoval gymnázium a chtěl studovat dále, jenže osud tomu chtěl jinak - v roce 1942 byl s celou rodinou transportován do Terezína a odtud do Treblinky. Zde se mu štěstím osudu podaří díky fyzické kondici vyhnout okamžité likvidaci a je zařazen do oddílu, který má třídit věci po zabitých. Postupně se situace v táboře stabilizuje a z "přechodného pracovníka", kdy si nemohl být jistý, jestli ještě večer bude žít, se stane "pracovní silou" specializovanou na třídění ošacení. Avšak v Treblince se připravuje povstání vězňů, protože si uvědomují, že dále už se nemůže takto přežívat a že když nejezdí v pozdější době žádné další transporty, jde do tuhého. V roce 1943 proto povstanou. Spoustu z nich pochytají ale Richard spolu s jedním kamarádem utíká. A boj o přežití začíná znovu...



Toto čtení není pro slabé povahy, důrazně nedoporučuji citlivým holkám... pokud jste viděli Pianistu, vynásobte si jeho hrůznost tak dvakrát a pokud si řeknete, že to dáte, jděte si klidně koupit Treblinku. Myslím, že se stane jednou z nejúžasnějších knih, co jste kdy četli, zvláště proto, že se nejedná o fikci, ale čisté vzpomínky.

G. Chevallier - Zvonokosy

Dříve, než začnu rozebírat knížku, rád bych měl krátké okénko, oč se tady na blogu jedná... Můžete si všimnout, že poslední příspěvek byl přidán snad před měsícem a od té doby aktivita nulová. Já přiznávám, že prostě nemám čas. Píši do dvou školních časopisů (respektive jeden jenom vedu), pokouším se o focení a do toho se musím snažit prolézt gymnázium, ve kterém už dva roky předstírám svou inteligenci. Takže tento blog bude spíš pro mě odreagováním a "archivem zajímavých děl", o kterých bych rád řekl čtenářům (nebojte, nejsem tak naivní, abych si myslel, že to tu někdo čte, ale přece... zní to hezky, ne?), takže se bude klidně stávat, jako teď, že měsíc na blogu nebude nové ani to datum, a poté se dostanou dvě planety do konjunkce, k tomu bude úplněk, a já dostanu výčitky svědomí, tudíž doplním sem několik článků naráz. Ale už ke knížce!

 

Obálka prozrazuje hlavní zápletku... spor o veřejnou toaletu. Je nádherně vyvedena, i když není původní, ale od českého umělce. Obsahuje 316 stránek, ale je lehká a docela dobře se čte, takže ideální do dopravních prostředků na zahánění nudy. Vydal ji Knižní klub v roce 2012, já jsem si ji pořídil chvíli poté. V té době mě stála v Knižním centru asi 250,-. Zajímavé je, že ač je to vydání nové, pořád čerpá z původního překladu Jaroslava Zaorálka, který vznikl krátce po vydání knihy v roce 1934. Sehnat přes internet by měla jít doteď, ale viděl jsem starší vydání v antikvariátu, tak pokud budete mít štěstí, ušetříte.

Děj se odehrává v malebném francouzském městečku Zvonokosy, ležícím v kraji Beujolais, kde se jednoho dne rozhodne starosta Bartoloměj Pěšinka postavit veřejný záchodek. Bohužel záchodek je postaven hned u fary, navíc pod okny staré panny, mravokárkyně a farnice Eulalie Čubíkové. Ta je samozřejmě pobouřena a chce se proti instalaci tohoto zařízení bránit. Záchod je ovšem nakonec postaven a stává se místem k setkávání se místní omladiny. To Eulalii ještě víc pobouří, a když jedna dívka z církevní družiny otěhotní s jedním hochem „od záchodku“, znamená to začátek války. Do tohoto sporu se přimíchá ještě spousta dalších postav, jako například farář Calaba, nebo baroka Kratihájová na farní straně Záchodobijců a učitel Inocenc Kulíšek, nebo hostinský Macarát na republikánské straně Záchodomilců. Záchod však není hlavním problémem, on je pouze poslední kapkou do plného poháru nevraživosti mezi představiteli a příznivci církve a představiteli a příznivci republiky. Tato poslední kapka způsobí, že pohár přeteče a odstartuje další řadu větších či menších skandálů, až na místě musí zasahovat armáda.


Číst či nečíst? Jak jsem předeslal už v prvním, "technickém", odstavci, je to dobrá knížka na cesty, ale klidně i na domácí čtení. Ovšem pokud máte rádi dnešní moderní romány, kde se děj začíná odehrávat hned na prvních stránkách a hlavní linie příběhu se táhne přes celou knížku jako lano, jež jen občas pustí vlásek boční epizodky, nebude moc potěšen. Cirka třetinu knihy zabírají totiž popisy zúčastněných osob, jejich stručná historie, vztahy s ostatními a tak dále, což klidně vydá na dvě kapitoly a pozdrží to rozvíjení příběhu asi jako hádavá panička frontu v obchodě - sice si ji rádi poslechnete, ale mnohem radši byste už měli účet v kapse a šli prosluněnou ulicí vstříc světlým zítřkům a umývání oken, co vás čeká.... Ovšem pokud vám občasné "hašteřivé ženské" nevadí, směle začněte číst, knížka vám bude skvělým společníkem plným lehkého humoru...



PS: Před rokem jsem na Zvonokosy psal referát, který jsem vyvěsil zde (a přiznávám, obšlehl jsem z toho děj, no kdo to má furt vypisovat, žejo!).

pondělí 30. prosince 2013

K. Kryl - Rýmované komentáře

Dle mého názoru, jedna z nejpovedenějších obálek
"Chceš-li být slaven, třeba psáti,jak vyžadují papaláši. A stejně jako v mariáši -z literatury jenom svršekbez krále. Páni literátijdou s honorací na dostihy.Vždyť je zas březen - měsíc knihy,bachoru, čepce - zkrátka - dřšek..."
Úryvek z komentáře KK k březnu 1988

Kolem Vánoc jsem na pultech knihkupectví zaregistroval novou knížku - Rýmované komentáře od Karla Kryla, obsahující texty, jež odvysílal v rádiu Svobodná Evropa jako takové své rozloučení se s prací v této stanici. A k tomu tato knížka vyšla necelých 20 let od výročí jeho smrti.  Bylo jasné, že jsem po knížce hned zatoužil. O to větší byla má radost, když jsem ji objevil pod stromkem. 

První věcí, která vás na knížce zaujme je skvěle vyvedená grafika obálky. Ta se nakladatelství Torst povedla. Nádherně čistá a jednoduchá práce, která ovšem zaujme. Čisté linie si drží celá knížka, kdy je psána jednoduchým fontem, na bílém papíru. Knížka není žádný tlustospis, obsahuje 114 stránek. Sehnat byste ji měli nyní v knihkupectvích, vzhledem k tomu, že se jedná o první vydání, vydané roku 2013, nemá nejspíš smysl hledat po antikvariátech.

Knížka obsahuje, jak bylo zmíněno výše, texty vysílané v jeho pořadu na Svobodné Evropě. Ty jsou zde členěny na šest kapitolek, šest pořadů, a jsou doplněny komentáři autora. První báseň v knize je z roku 1983 a dále jsou vybírány básně a písně pro autora významné, mapující dobu (a hlavně autorův pohled na dobu a jeho čím dál častější upozorňování na konkrétní problémy doby, nikoli jen na abstraktní pojmy jako "socialismus"), život v Těžkoslovensku i v cizině. Tudíž zde naleznete například komentář k měsíci knihy, k autorovu cestování po Spojených státech, píseň Písničkářský bacil nebo třeba báseň Timur a jeho parta, jedno z prvních veřejně pronesených varování vůči stavu mladé demokracie. Poslední komentář je z roku 1991 a už pouze zobrazuje Krylovu depresi a deziluzi z vývoje naší demokratury...

Jak bych knížku hodnotil? Já osobně jsem si knížku hned oblíbil a věnuji jí prominentní místo v knihovně, abych se k ní mohl vracet. Ovšem "problém" je v tom, že tato knížka neobsahuje příběh, ale myšlenky, názory a pohled na svět očima jednoho člověka. Proto dávám na konec dnešního článku ještě jednu báseň KK, aby jste mohli zjistit, jestli se na svět náhodou nedíváte podobnýma očima, jako on...

"Vane vítr z polí, vane vítr z rovin,z nekonečných rolí tekou stránky novin,zaplavuje Prahu potištěné smetínovin bez obsahu, novin bez paměti.
Heslo do titulu s hlavou politika,cara Caligulu lidu bez jazyka,vane vítr z rovin dneska jako kdysi,tupé stránky novin na záchodku visí.
Lidu na Východě zuby vylomilaslova o svobodě cara-lidumila,každý cara vidí: mluví o člověku,ježto má rád lidi, nejlíp na česneku ..."
báseň Noviny - červenec 1989

A. K. Tolstoj - Kníže Serebrjanyj

Každý z vás jistě slyšel o nějakém tom Tolstém, minimálně ve škole nebo od známého, který si pochvaloval nádhernou Keiru Knightley v roli Anny, kterou hrála v tom filmu podle Tolstého románu. Jenže, to bychom nesměli psát o ruském autorovi, aby zde nebyl chyták. Tolstí byli totiž dva (chci říct, významní pro tento článek, jinak Tolstých žijí tisíce...), dokonce žili ve stejné době. A to známější Lev Nikolajevič, realista a autor románů jako Anna Karenina nebo Vojna a mír, a poté Alexej Konstantinovič, romantik, spisovatel historických románů, který byl autorem dnes zmiňované knížky.



























A teď po úvodních peripetiích s autory ke knížce: 
Kniha se jmenuje Kníže Serebrjanyj (Později vydána v Odeonu jako Kníže Stříbrný) a nese podtitul Román z dob Ivana Hrozného. Knihu přeložil Vincenc Svoboda a byla vydána v roce 1928 nakladatelstvím Přítel knihy, jako součást periodické série světové literatury, s rozsahem 230 stran a formátu zhruba A5. Ke mně se dostala jako řádně ohmataný sešitek, v podstatě původně zamýšlen jako paperback, ovšem bez jakéhokoliv náznaku o pokus svázání listů, pořízený nejspíš někde v antikvariátu a mé osobě darovaný k narozeninám od kamarádky. Cenu knížky bych v tomto stavu a vydání viděl na cca 40,-

Děj je vcelku jednoduchý, kníže se vrací z bojů na Litvě domů, do carského Ruska a těší se, jak uvidí staré známé a podá carovi Ivanovi zprávu, jak pořídil. Po cestě však potká jakési jezdce, kteří terorizují vesnice a na jeho otázání, co jsou zač se dozví, že jacísi opričníci, carova ostraha, lidé sice neurození, avšak s carovou důvěrou a zároveň s plnou mocí téměř k čemukoliv. Což se pochopitelně dobrosrdečnému knížeti nezamlouvá, a tudíž, když uvidí opričníky "v akci" - při pokusu o přepadení vesnice. Nedokázal pochopit, že něco takového mohlo být posvěceno carem Ivanem a pokládá je za zbojníky... bohužel, po příjezdu do Moskvy se dozví pravdu od svého přítele Morozova, že vskutku se carovi zatemnila mysl, všude viděl spiknutí a pokus o jeho zavraždění, a tak vyhnal staré šlechtice - bojary, a místo toho se obklopil podivnými lidmi, neurozenými, z různých koutů země. A že tito lidé, nazývající se opričníky, na něj mají velký vliv. Bohužel, nebyla to jediná špatná zpráva pro Serebrjaného. Též viděl, jak jeho dávná láska, Jelena, se provdala právě za jeho přítele Morozova. 
Kníže se rozhodne, že si o opričnících promluví s carem, koneckonců, tak jako tak za ním musí kvůli Litevské záležitosti. Avšak dozví se, rovněž od Morozova, že car si postavil nový palác v Alexandrově Slobodě, kde žije spolu s opričníky a dokonce pro ně založil speciální církevní řád. I přes varování, že ho zde zabijí, se Nikita Romanyč Serebrjanyj vydává vstříc Slobodě i za cenu, že tam může zůstat...

Mé hodnocení je velmi pozitivní. Kniha nádherně ukazuje život v carském rusku a zároveň nám dává nádhernou ukázku romantické prózy, kde je hlavní hrdina, Geroj s velkým G, poté dívka nešťastně zamilovaná a již provdaná (trojúhelník Serebrjanyj/Jelena/Morozov, později ještě jeden z opričníků), dále nesmí chybět hlavní padouch/padouši, zde opričníci a nakonec i loupežníci, pomáhající dobru. To vše zasazeno do ruské krajiny. Sice může trošku vadit občasná fádnost děje (mně například děj hodě splývá s Vazovovým Pod Jařmem), ale to je tak z výtek ohledně knihy z mé strany vše. Dnešnímu čtenáři avšak u konkrétně této knihy (jiná vydání jsem viděl pouze z dálky, neměl jsem čas prostudovat překladatele/úpravy) může vadit archaická čeština, přechodníky, časté rusismy a různorodost oslovování, kdy jednou někoho označují jménem (a otčestvem), jindy příjmením, jindy titulem...
Ale každopádně, pokud máte rádi historické romány a v kapse máte do osmdesáti korun (poslední vydání knihy je z roku 1974, pokud to nebude skvělý stav nějakého staršího vydání a budou chtít stovku, nechte peníze schovány), knížku si rozhodně pořiďte, nebudete litovat.